Click - Article 39 du Réglement de la Cour
Madame, Monsieur,
 |
European Court of
Human Rights
Council of Europe
67075 Strasbourg Cedex
France
Council of Europe
67075 Strasbourg Cedex
France
Requête no 1332/13
Dvořák c. République tchèque
Requérant:
Dušan Dvořák, nar. 12. 1. 1962, bytem Tylova 2, 779 00 Olomouc, Česká
republika
Répresentante du requérant lors du procès
attaqué: Dana Kořínková, QUIP-Společnost pro změnu, Karlínské
nám. 12/59, Praha 8 - Karlín, 186 00, tel.: + 420 221 890 434, email:
dana.korinkova@kvalitavpraxi.cz
État contractant:
République tchèque (tribunal
d'Olomouc, tř. Svobody 16,
771 38 Olomouc, République tchèque)
Madame, Monsieur,
en réponse à votre lettre du 9. janvier 2013 dans
laquelle vous confirmez la réception de la requête
du requérant du 8. Janvier 2013
en vertu de l’article 39 du règlement de la Cour et demandez de signaliser avant le 22. Janvier
2013, si le requérant
souhaite maintenir cette requête, nous vous prions de prendre note des ce qui
suit.
Vu le fait que la requête en vertu de l’article 39 du règlement de la Cour introduite le 8. Janvier
2013 concerne la future décsision du tribunal d'Olomouc dans l’affaire
de privation de capacité juridique du requérant, il ne semble pas possible
manque d’epuisement des voies de recours internes de maintenir cette requête.
Ceci ne doit pourtant aucunement
signifier que le requérant renonce à sa requête envoyée le 10. Octobre 2012 à
la Cour Européenne
des droits de l'homme (numero pas encore attribué) et dirigé contre une autre mesure des juridictions tchèques.
Au contraire le requérant expressément maintient cette
« première » requête du 10. Octobre
2012.
Veuillez agréer,
Madame, Monsieur, l’assurance de ma considération distinguée.
Faite à Olomouc le 18. Janvier 2013
Dušan
Dvořák, v.r.
---------------------------------------------------------------------------------------------------
Kontaktní osoba:
---------------------------------------------------------------------------------------------------
Stížnost z 8.ledna 2013 - předběžné opatření
Článek 39 Jednacího řádu Soudu pro lidská práva - NALÉHAVÉ
Kontaktní osoba:
V češtině: Dominika Kovaříková, advokátka, Horní náměstí 365/7, Olomouc, Česká republika, tel.: +420 603 279 603, e-mail: kovarikova@akkovarikova.cz
Ve francouzštině :
Thomas Müller, tel : +420 602 96 22 46
Stěžovatel:
Dušan Dvořák, nar. 12. 1. 1962
bytem
Tylova 2, Olomouc
Smluvní
strana:
Česká
republika
Orgán, jež má přijmout napadané rozhodnutí:
Okresní
soud v Olomouci, tř. Svobody 16, 771 38
Olomouc, Česká
republika
I.
Předmět stížnost
Stěžovatel žádá Soud
pro lidská práva (dále jen „Soud“), aby přijal předběžné opatření směřované
proti omezení právní způsobilosti stěžovatele Okresním soudem v Olomouci,
ke kterému má dojít již během soudního jednání dne 10. ledna 2012 – viz
oznámení o jednání (příloha
A).
Použití naléhavé
procedury je oprávněno, neboť omezení právní způsobilosti představuje
neodůvodněné porušení čl. 8 Úmluvy, jehož jediným cílem je učinit nemožný výkon
práva stěžovatele garantovaného čl. 6 Úmluvy.
II.
Skutkový stav a právní kvalifikace
Stěžovatel
v současné době ještě čelí třem obžalobám za pěstování konopí
v letech 2010 až 2012, které poskytoval nemocným.
Pro
sklizeň konopí 2009 již byl odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody,
což je předmětem odlišné stížnosti před tímto Soudem (této stížnosti ještě
nebylo uděleno číslo jednací – pro důkazy a podrobnější právní argumentaci
týkající uvedeného odsouzení odkazujeme Soud na tuto stížnost).
V krátkosti
lze říci, že během celého procesu týkající se sklizně 2009 nebyla nijak objektivně
diskutována a zohledněna námitka stěžovatele, že z hlediska pokroku vědy
nelze ignorovat individuální a společenský prospěch léčení určitých nemocí
pomocí konopí (cukrovka, ekzémy, Parkinsonova nemoc, rakovina atd.)
Přesvědčen, že takový
kategorický přístup je v rozporu s myšlenkou účty k životu a
zdraví lidí předložil stěžovatel - ačkoliv formální - tak velice účinný
argument:
Neaplikovatelnost[1]
klíčových ustanovení [2] českého zákona o návykových látkách z důvodu
neoznámení tohoto zákona[3]
dle procedury směrnice 98/34/CE. Z tohoto důvodu nelze na stěžovatele
nahlížet z hlediska trestního práva jako na osobu jednající bez povolení
k zacházení s návykovými látkami[4]
a je třeba stěžovatele zprostit obvinění.
Odmítaje položit
předběžnou otázku Soudnímu dvoru EU se odpověď českých soudu omezila na to
říct, že zákon o návykových látkách těží z výjimky z oznamovací
povinnosti[5], neboť se zákon
omezuje jen na transpozici závazného práva EU a zejména nařízení.
Ale
proč pak Soudní dvůr EU a priori
zakazuje transpozici nařízení[6]? A proč zůstaly soudy
němý vůči opakovaně požadavku stěžovatele, aby doložily vlastní tvrzení a
identifikovaly unijní předpis požadující transpozici po členském státu[7]
?
Protože
tvrzení soudů je jednoduše chybné, což nelze již ututlat s ohledem na
skutečnost, že v mezidobí Parlament ČR a česká vláda vyvrátily svým
vlastním jednání toto tvrzení soudů:
Poslanecká sněmovna
přijala novelu zákona o léčivech, jejíž účelem je liberalizace konopí pro léčbu
nemocných[8].
Tato skutečnost vyvracuje argument soudů, že unijní normy požadují zákaz
pěstování konopí.
Během legislativní procesu uvedené novely
Parlamentní institut (rešeršní a poradní orgán Poslanecké sněmovny) doporučil,
aby novela zákona byla oznámena dle směrnice jakožto neharmonizovaná norma –
viz příloha B.
Navíc české
ministerstvo zdravotnictví přistoupilo (vůbec poprvé) k notifikaci zákona
o návykových látkách dle směrnice 98/34/ES – viz notifikaci v databázi
TRIS Evropské komisi pod číslem 2012/329/CZ [9].
Je náhodou, že v takovém kontextu má dojít k zbavení právní
způsobilosti stěžovatele Olomouckým soudem – viz příloha A?
Je náhodou, že předtím
soud v Prostějově, jež musí dle zákona uzavřít obžaloby za 2010 až 2012,
přijal ve věci obžaloby za 2010 žádost státního zastupitelství, dle které nebyl
stěžovatel schopen rozpoznat trestnost svého jednání – viz příloha C?
Je náhodou, že stejný
soud znovu otevřel na základě žádosti státního zastupitelství již uzavřené
řízení týkající se sklizně za 2009
a shledá stěžovatele trestně nezodpovědným -– viz příloha D?
Je náhodou, že jediný
psychiatrický posudek použitý soudy se výlučně opírá o velice kontroversní[10]
umístění stěžovatele v psychiatrickém zařízení v roce 2000 - – viz příloha E? což nesplňuje
požadavky Soudu o nutnost specifických důkazů, že stěžovatel není (v
současnosti) schopen se sám o sebe postarat nebo že představuje nebezpečí po
jiné osoby[11].
Je běžné, aby
jediný soudy vyslechnutý psychiatrický znalec učinil závěr (viz příloha E), že obžalovaný není
schopen rozpoznat trestní povahu svého jednání, pokud čtyři jara za sebou (2009
až 2012) úmyslně konopí zasazuje, během léta dohlíží nad růstem proto, aby jej
na podzim sklidil a na základě empirických zkušeností aplikoval v různých
formách (s omamným účinkem tak i bez) na specifické nemoci?
Je náhodou, že
Prostějovský soud se obrací na olomoucký soud jakožto soud trvalého bydliště
stěžovatel za účelem zbavení právní způsobilosti, a to nejen trestné ale rovněž
občanské -– viz příloha F? Je náhodou, že olomoucký soud zahájil řízení o zbavení
způsobilosti stěžovatele, aniž by učinil dodatečná ověření, tj. omezuje se na
skutkový stav a expertízu poskytnutou Prostějovským soudem? Máme důkazy, pokud ano přiložit?
Ačkoliv plně přísluší
Soudu přijmout závěry, které považuje za vhodné, je stěžovatel přesvědčen, že
je jisté nebo že přinejmenším skutkový kontext vytváří vážnou a nepřekonatelnou pochybnost, že opatření ohledně zbavení
právní způsobilosti (jež je předmětem této stížnost a jež může být přijato již
na jednání dne 10. ledna 2013 - viz příloha A) vychází z přinejmenším implicitní dohody mezi Olomouckým a
Prostějovským soudem, který nemohouce shledat stěžovatel vinným s ohledem
na neoznámení zákona o návykových látkách se snaží se zprostit své úlohy a své
odpovědnosti uvedeným způsobem negující veškeré principy právního státu.
Ačkoliv nelze
vyloučit, že tento postup soudů je motivován přátelským duchem najít
„kompromis“, neboť stěžovatel riskuje za každé další odsouzení jít do vazby,
stěžovatel nedisponuje žádnou garancií, že toto je skutečný a jediný motiv
soudů a že se soudy budou skutečně omezovat „jen“ na to, aby jej zbavením
právní způsobilosti „činili“ netrestným, aniž by přijaly jiná opatření (soudní
kuratela, umístění stěžovatele v psychiatrickém zařízení) mající
povahu trestu a represe.
Naopak je škoda, že soudy
nepochopily přátelské náznaky učiněné stěžovatelem během procesu týkající se
sklizně 2009, dle kterých pouze používání návykových látek pro léčebné účely
těží z ochrany práva EU (Soudní dvůr C-136/09 Josemans)
a tudíž není třeba se obávat precedentu aplikovatelný na každou jinou kausu
týkající se návykových látek.
Na základě uvedeného
stěžovatel dospívá k závěru, že jednou opatření zbavení způsobilosti
přijato, toto by představovalo neodůvodněné a vážné porušení čl. 8 Úmluvy,
jehož zamyšlená konsekvence má být učinit nemožný výkon práva zaručeného čl. 6
věta první, dle kterého má každá osoba právo, aby oprávněnost jakéhokoli
trestního obvinění proti ni byla rozhodnuta nejen příslušným soudem, ale rovněž
nestranným způsobem, tj. respektující zásady právního státu.
[1] Stála jurikatura
od rozsudku Soudního dvora ve věci C-194/94 CIA,
bod 54.
[2] Ustanovení zákona
č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, týkající se povolení k zacházení s
návykovými látky a zakazující pěstování konopí.
[3] K oznámní mělo
dojít zejména začátkem roku 2009 během změně ustanovení týkající se povolení k zacházení s návykovými látky, ke
které došlo zákone č. 141/2009
Sb., ze dne 28. dubna pozměňující zákon č, 167/1998 Sb., , o návykových látkách.
[4] Viz rozsudek
Soudního dvora ve věci C-20/05 Procédure
pénale contre Schwibbert.
[5] Čl. 10 dost. 1
směrncie 98/34/ES.
[7] Rozsudek Soudního dvora ve věci C-289/94 Komise
ES proti Itálii, para 36, 43
a 44.
[8] Sněmovní tisk 590/0;
http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=6&CT=590&CT1=0
[10] Toto
umístění bylo důsledkem nepodrobení stěžovatele jakožto psychiatra tzv. odborným
názorům svých kolegů psychiatrů. Poté co byl umístěn do klece se stěžovatel podílel na
legislativním zrušením tohoto nelidského a ponižujícího zacházení.
